Page 10 - Cahier-Basse Vision

2. Poznámky o příčinách postižení zraku Poznámky o příčinách postižení zraku Oko je povrchový orgán zrakového systému. Jeho hlavní úlohou je Periferní část sítnice pokrývá celou vnitřní stěnu očního bulbu, ta A Oko a proces vidění je složena především z tyčinek. Počet fotoreceptorů propojených s zobrazit okolní prostředí tak, aby sbíhavé paprsky dopadly na sítnici, gangliovými buňkami je v periferní části sítnice mnohem větší než kde se vytvořený vzruch ze světelné informace změní na informaci v jejím centru. To pak umožňuje schopnost zaznamenat pohyb a nervovou, která je poté přenesena do mozku. zvýšenou citlivost na světlo, ale na úkor snížení zrakové ostrosti. 1. Popis oka Zevní obal očního bulbu tvoří skléra (bělima). Obklopuje a chrání střední vrstvu - cévnatku, což je pigmentová vrstva cév. Ta je součástí zadního segmentu oka a zásobuje sítnici krví, zejména pak okolí makuly, která cévy neobsahuje. Nejvnitřnější vrstvou oka je sítnice, Obrázek 4: Anatomie oka jež je složena z deseti vrstev. Za zmínku pak stojí: Praktická příručka o slabozrakosti a) Vrchní vrstva je nervovou tkání, která obsahuje světločivné buňky, tyčinky a čípky (fotoreceptory), ty zprostředkovávají přenos kódovaných zrakových vjemů ve formě „nervových zpráv“ a mohou za počáteční zpracování samotné informace. b) Sítnicový retinální epitel (RPE) obsahuje pigmentový melanin, který pohlcuje nežádoucí světelné paprsky a je schopen zajistit stálou obnovu pigmentů citlivých na světlo. Struktury předního i zadního segmentu oka jsou transparentní tkáně. Hlavním lomivým prostředím je rohovka, ta tvoří rozhraní s okolním vzduchem. Po průchodu rohovkou prochází dopadající © Essilor International světlo přední komorou naplněnou komorovou vodou. Další část světelných paprsků pokračuje skrz zorničku, která je součástí duhovky a plní funkci jakési clony, až k oční čočce. Oční čočka má schopnost měnit svoji optickou mohutnost a společně s rohovkou a) Řez okem umožňuje zaostření obrazu na sítnici. Takto vytvořený obraz je následně kódován fotoreceptory. 2. Sítnice, nervová tkáň Sítnice je složena z několika vrstev nervových buněk. Světlo tedy prochází jednotlivými vrstvami ještě před tím, než se dostane k makula fotoreceptorům. papila Hustota neuronů sítnice se v jejích jednotlivých místech liší: její centrální část – makula – má průměr přibližně jen 1,5 mm a je zcela bez přítomnosti cév. Ty jsou však hned pod ní ve vrstvě cévnatky. V její zadní části je pak makulární jamka – fovea. Je to místo, které tvoří rovinu s optickou osou, a světelné paprsky tak mohou přímo dopadat na fotoreceptory, a to především na čípky. Tato oblast sítnice zajišťuje nejvyšší zrakovou ostrost. V průměru © Essilor International měří přibližně 300 mikronů (0,3 mm). Jakmile se začneme posouvat od optické osy, jsou neurony uspořádány v následujících vrstvách. Horizontální, bipolární, b) Fundus zdravého oka (makula, papila zrakového nervu) amakrinní a gangliové buňky dosahují jen k foveolárnímu okraji a čípky jsou postupně nahrazovány tyčinkami. Takovéto anatomické uspořádání je tedy hlavním funkčním rozdílem mezi „centrální“ a „periferní“ částí sítnice. Na nazální straně od fovey se nachází papila zrakového nervu, která je výchozím bodem optického nervu. V tomto místě je sítnice přerušena a vytváří zde malý fyziologický skotom známý jako slepá skvrna. 10 Copyright © 2013 ESSILOR ACADEMY EUROPE, 13 rue Moreau, 75012 Paris, France - All rights reserved – Do not copy or distribute. Copyright © 2013 ESSILOR ACADEMY EUROPE, 13 rue Moreau, 75012 Paris, France - All rights reserved – Do not copy or distribute.